Skutrcesta: Cesta domů

úterý 25. srpna 2015

Cesta domů

Den 25

Mysleli jsme že poslední den budeme mít drive a doletíme domů jak nic, ale byla to hrůza. Už se nám vůbec nechtělo a přes Polsko to bylo nekonečné a jediné na co jsme celý den mysleli, ať už jsme tam. Kousek od hranic na nás čekal Rosťa s GSem a doprovodil nás cestou domů, což nás potěšilo a dost se to hodilo, protože mě ráno přestal dobíjet telefon s navigací, takže jsme jeli jen podle cedulí. Před Rožnovem se k nám taky připojil Dan a v Mai Café už na nás čekalo vynikající kakao a káva a přátelé, kteří nás přijeli přivítat.

Moc děkujeme všem za podporu, jak na facebooku, tak osobně. Nakonec vše klaplo a i můj skútr, ač s klepáním, tak dojel bez jediného servisního zásahu. Pivo nakonec vyhrál Radek, takže až se sejdeme příště, tak mu ho budu muset předat. Určitě ještě napíšeme nějaké zhodnocení, ale až za pár dnů jak si užijeme tepla domova. Ještě jednou moc velké díky všem kteří jste nám fandili a podporovali nás.

Den 24

Dnes nás čeká Ukrajina. Na hranicích jde vše hladce, jen kontrola před celnicí si řekla o něco na kafe, ale bylo to s úsměvem a dali jsme na naše cca 20Kč. I kdybychom nedali nic tak projedeme bez problémů. 

Ukrajina byla skvělá, krásná silnice a výborné služby kolem, jídlo a pití za výborné ceny, milí lidé. Hned za hranicemi jsme dofoukli gumy na tlak vhodný pro silnici a vyfotili se u pneuservisu na krásném Dněpru, do kterého se Radek zamiloval. 


Hrnuli jsme to co to šlo a do večera ujeli přes 700 kilometrů, projeli jsme přes Kijev a taky v restauraci vyfotili stylovou výzdobu. 




Ubytování jsme našli v motelu u silnice, ve zrekonstruovaných pokojích za neuvěřitelných 230,-Kč za noc pro oba, včetně parkování skútrů za bránou. Dali jsme si večeři a těšili se, že zítra, pokud vše klapne už konečně dorazíme domů. Čekalo nás ještě posledních 650km.

Den 23

Celý den jsme strávili jízdou, řidiči nám na odpočívadle udělali ke snídaní vajíčka a k obědu těstoviny, tak jsme měli cestu dokonce s polopenzí. 


Večer přijíždíme k Rusko-Ukrajinských hranicím a vystupujeme už za tmy na benzínce, řidičí nám říkají že hranice je cca 15km a za 5km je motel. Jeli jsme tím směrem, ale žádný motel tam nebyl, nechápem proč nám to řekli. Vrátili jsme se zpět na benzínku a ptali se po přespání, ale pumpař říkal že v okolí vůbec nic takového není. Tak jsme se ještě zeptali, jestli neví o nějakém místu kde se dá postavit stan. Opět se ukázalo jak jsou lidé na naší cestě fajn. Zavedl nás za benzínku a ukázal plácek, na kterém můžeme v klidu přespat. Měli jsme to stylové, hned u ruských saní :)


Radost z toho, že jsme si ušetřili celkem pekelnou cestu po rozbitých silnicích a ještě časově ušetřili cca 2 dny jízdy byla obrovská. Teď už jen Ukrajina a domů a i pokud by skútr kleknul, tak už se to dá vyřešit odtahem do ČR.

Den 22

Jsme asi 4 hodiny od Ruských hranic, tak jdeme na to. Rozhodli jsme se pro kratší cestu, která je prý ale zničená. Nicméně, máme terénní gumy, tak si věříme. Záhy se ukazuje jak moc dobré bylo rozhodnutí je nechat na skútrech. Upustili jsme tlak, takže to krásně změklo a i přes ten největší marast jsme se krásně přenesli. Je to opravdu až neuvěřitelný rozdíl co vyšší profil gumy a nižší tlak udělá. Při každé příležitosti se ptáme lidí v kamionech na možnost odvozu ale už přes 1000km se nám dostává negativních odpovědí. Jedou jiným směrem, mají zaplombovaný náklad atd.. U Ruských hranic opět zkouším chlapíka v dodávce, který má ruskou značku. Pochopil co chceme, ale nemá místo. Jsou tam ještě dva turecké kamiony od stejné firmy a tak se ptám řidičů, ale jen krčí rameny, že umí jen turecky. V tom se do toho vložil chlapík z dodávky a turecky jim vysvětlil co že to vlastně potřebujeme a udělal nám tlumočníka, chlapící že by to za peníze vzali a ať na ně počkáme za hranicemi a domluvíme se tam.


Kontrola proběhla naprosto v pohodě, ruští celníci dokonce s námi komunikují v angličtině což je celkem nevídané a všichni jsou extrémně příjemní. Za hranicemi čekáme na kamiony a jsme opravdu nervozní. Oba si moc přejeme aby to klaplo, protože klepání motoru se stále zesiluje a máme docela opodstatněnou obavu z komplikaci, kdyby skútr zakukal v Rusku. Do země totiž vjel a musí vyjet i ven, prakticky jediná možnost je ho buď zapálit, nebo nahlásit krádež, ale i tak je to spousta papírování a velké zdržení. Navíc, co s věcma..

Asi po hodině kamiony přijíždí a my dáváme dohromady peníze. Řidiči chtějí $ 300 za jednoho, což je dost, na druhou stranu projedeme celé Rusko až k ukrajinským hranicím v klidu a z ukrajiny už bychom přepravu skútru dokázali zařídit ve vlastní režii. Nemáme víc jak 250 každý, takže se s nimi domlouváme takto, nakládáme skútry a vyrážíme! Fakt to klaplo a zase máme neuvěřitelné štěstí. Následující dva dny si odpočineme a pak už jen dorazíme přes Ukrajinu a Polsko přímo do Česka. Je to až neuvěřitelné, jak dobře nám to klaplo.


Protože nějaký provar taky musí být, tak Radek si blbě uvázal skútr v kamionu a když se pak šel po 2 hodinách podívat, našel ho na zemi s ulomeným plexi. Tak aspoň si taky přiveze nějaké šrámy z boje. Cesta je hrozná, silnice rozbité a s kamionem se nedá jet víc jak 30. Chlapíci jsou ale šikovní a tahají až do půlnoci, takže od hranic jsme urazili ještě dobrých 300 kilometrů. Nocujeme v návěsu se skútrem a večer ještě dávám na facebook po dlouhé době nějaké informace.


Je nám fajn, v motelu byla sprcha i slušná večeře, takže všechno klape. Zítra navečer už budeme u Ukrajinských hranic.

Den 21

Ráno vstáváme celkem brzy a vyrážíme. Je jasné, že se dnes nedostaneme z Kazachstánu pryč, ale zkusíme dát co nejvíc kilometrů. Naneštěstí se z mojí Hondy začíná ozývat stále silnější klepání, prakticky totožné jako u Radka. Zatím ale jede.. Prakticky celý den trávíme jízdou, jen se zastávkami na tankování (které nyní potřebujeme celkem často, protože na terénních pneu je spotřeba o litr vyšší, což nám dělá dojezd na plnou nádrž okolo 140km). Jedna hezká fotka z cesty kdy Radek sundal helmu a měl účes v Prodigy stylu.


Take jest se těšil, že cestou zpět nám bude silný vítr foukat do zad a pojedeme rychleji. Podle murphyho zákonů se ale vítr otočil a fouká proti nám i cestou zpět, naštěstí ale ne tak silný jako předtím. Na co si ale nemůžeme stěžovat je počasí, které vyšlo naprosto fantasticky. Je pod mrakem a teploty okolo 20 stupňů dělají cestu snesitelnou.


Na benzínce potkáváme extrémně naložené Daewoo Nexia, plný kufr, na střeše ledničku, obrovský přívěs plný věcí. Dáváme se s chlapíky do řeči a Ti nám říkají, že jsou z Uzbekistání a vozí za peníze věci pro lidi z Ruska. Věcí jsou použité, protože pak se neplatí žádné clo. Kilo vychází na 150 Rublů (tj. cca 60,-Kč). Jedna cesta je 8tisíc kilometrů (4 tam a 4 zpátky). Borci byli fakt pohodáři a pěkně jsme s nima pokecali a pofotili se u auta a na skútrech.


Navečer hledáme místo k přespání a nacházíme občerstvení u silnice, kde nás majitelka nechá spát venku na verandě na vyvýšeném podiu s kobercem. Není tu elektrika ani voda. Ze slušnosti si dáváme alespoň jídlo, protože za nocleh nic nechtějí. Radek ukazuje, že chceme kuřecí, udělal si křidýlka a poskakoval kolem a kvokval a paní že to chápe a hlavně říkáme “Ňet baranina” protože ovčí už nám leze i ušima. Jaké bylo naše překvapení, když jsme o 10 minut později našli na stole dvě misky ovčího. Co hůř, bylo chycené a fakt nevonělo. Co teď? Navrhoval jsem to normálně tam nechat a Radek, že je to trapné, tak hrozně na falešno předstíral že to jí a dával si do pusy prázdnou vidličku a nakonec že to jde dojíst ven a tam to vyhodil do stepi :))


Noc byla fajn a s moskytierou to tentokrát klaplo, komárů tu bylo požehnaně.

Posted by Hynek Přidal

1 comments:
pragensis řekl(a)...

Ja bych si rada precetla vsechno, ale nemuzu najit zadnou navigaci.