Skutrcesta: Turecko

čtvrtek 6. srpna 2015

Den 4-7: Turecko

den 7: Cesta Tureckem II

Blízká mešita nás ráno vytrestala :) Ve tři čtvrtě na pět se svolávalo k modlení a my vyskočili ze spacáků jak opaření, když nám začala vyhrávat svolávací melodie nad hlavou.  



Pak jsme už stejně nemohli spat, tak jsme se vydali na cestu brzy ráno. Dnes nás čekal zase dlouhý úsek, optimistická varianta byla 600km, což se nám podařilo splnit. Opět se potýkáme s přehřátím u Radka a opět po několika stovkách kilometrů. Znovu odvzdušňujem a nechápeme co je špatně, Radek u toho procvičuje svoje konverzační dovednosti v Tureckém jazyce :)


Navíc se začíná z Radkové Hondy ozývat takové jemné klepání, zatím ne tak výrazné, tak oba doufáme, že to s námi motor vydrží až do konce. Přece jen jsme cca ve třetině cesty a nejnáročnější úsek máme teprve před sebou. Radek mezitím nezahálí a na benzínce už vyhlíží za co by Hondu vyměnil. Tento model je prý fajn, nenudil by se při jízdě a hudba je krásná. Bohužel hraje jen jednu písničku pořád dokola :D


Večer dojíždíme do města Trabzon, kde jsme přes Booking vzali za 37 Euro nejlevnější ubytko, které je opravdu docela ekl, ale na druhou stranu nám zaparkovali skútry v chodbě a to se cení.. Protože jsme si už zvykli a víme do čeho jdeme, mešita hned vedle nám nevadí. Zítra hurá do Gruzie.

den 6: Cesta Tureckem

Ráno jsme vyjeli z Istanbulu a asi po 100km to konečně začalo vypadat, že jsme pryč z města. Opravdu síla. V průběhu dne najednou Radkova Honda zase byla v červeném s teplotou. Ale proč? Termostat byl venku a celý včerejšek všechno šlapalo na jedničku. Sáhnu na chladič a ten je studený. OK, tak odvzdušňujeme, za chvíli se podařilo, teplota spadla, jen nebylo možné dolít kapalinu, kvůli natlakovanému obvodu. Navečer jsme si dali jídlo na benzínce, kde byla i sprcha, což po 500 ujetých kilometrech pomohlo a vyrazili jsme hledat, kde postavit stan. Hned v první vesničce pár kilometrů od hlavní silnice jsme našli skupinku chlápků, asi radu strarších, tak Radek svojí tatarštinou hned domluvil ubytování, že si můžeme postavit stan na poli za vesnicí. 




Pak nás ještě provedli, ukazali nám okolí a kde se dá načepovat voda a vůbec to bylo docela fajn zakončení dne. Usínáme s dobrým pocitem, že fajn lidi jsou všude na světě a spíme prakticky pod mešitou.

den 5: Istanbul, simkarta

Ráno vyrážíme směr Istanbul s tím, že jako první koupíme někde tureckou simkartu, abychom měli mapu. To se ukázalo jako skoro neřešitelný problém, protože se simkama je v turecku docela potíž, musí být registrované na pas, ne všude je taky mají atd atd.. Prostě peklo. Začali jsme shánět v prvním měste za hranicemi a sehnali až v 5. obchodě Turkcell na předměstí Istanbulu a stejně byla aktivní až na druhý den navečer. Istanbul je obrovský, ale opravdu obrovský. Jedete 50km městem, protloukáte se zácpou a stále ještě po pár hodinách nejste v centru. Ubytko vyšlo dobře, akorát jsme sháněli extra parkování, ale to se taky povedlo. Navečer jsme oběhli centrum, uděali pár fotek a ve vyklimatizovaném pokoji si šli lehnout a připravit se na pořádnou porci kilometru druhý den.

den 4: Bulharsko - Turecko, výstřely z brokovnice

Dnes máme odpočinkový den. Ráno jsme si dali snídaňooběd u Deana a vyhodili z Radkového skútru termostat. Poté jsme vyrazili pohodovým tempem směr Turecko cca 150km s tím že přespíme před hranicemi. V posledním Bulharském městě jsme potkali fajn chlapečka a taky skupinku motorkářů s Polska, se kterými jsme dali pivo, pokecali a nakonec se domluvili na společném přespání. To bylo parádní, kousek za Tureckými hranicemi. 


Kluci nebyly žádný ořezávátka, procestovali toho spoustu, tak nám povykládali zážitky z cest. Pak za námi přišel i místní pasáček, který začal kolem půlnoci střílet pro zábavu z brokovnice. No sranda byla :)


Posted by Hynek Přidal

0 comments: