Scootland Blog & Novinky

Novinky a vše co se děje ve Scootlandu...

Scootertrip: Way home

úterý 25. srpna 2015: Hynek Přidal

Way home

Day 25

We thought the last day we will only fly home with a great drive, but it was not that good. No enerty left, no hapiness from driving itself and just going through endless Poland and thinking to be finally at home. At the borders our friend joined us with BMW GS and lead us home, which was useful, as the charger from my phone stopped working and we had no navigation. In front of Roznov also another friend joined us on his scooter and then, we finally arrived in Roznov pod Radhostem in MaiCafe, where we had delicious coffee and some sweets and friends were waiting there to welcome us.

We would like to thank all of our fans and friends for support on facebook and personally as well. Finally, everything worked and even my scooter despite knocking engine drove back without any single service. Radek won a small beer, so I will pass it to him when we see us next time.

Some summary of the trip will follow after few days, when we enjoy being at home. Once again big thanks to all of you for a great support. 

Day 24

Today is Ukraine ahead. Everything OK on the borders, only one officer asked for some $ for coffe, so we gave him something like $1. Everything was with a smile and I think even if we would not give anything, we would pass smoothly.

Ukraine was beautiful, nice roads, great services, food and drink for good prices, people are nice. Behind the borders we inflated the tires and took a pictures on a beautiful Dnepr bike, with which Radek fell immediately in love.


Today, we did over 700kms, crossed Kiev and took a picture of stylish decoration in a restaurant.




Accomodation was found at a motel next to the street, in renovated rooms for hard to believe price $9 for both of us, including parking of scooters behind the gate. We took a dinner and looked forward that if everything runs well we can reach the homes by tomorrow evening, there is only last 650kms left. 

Day 23

We spent the whole day driving in the trucks. The drivers did a breakfast and lunch on the parking lot, so we had our trip with the meals included :)


In the evening we are comming to the Russian-Ukranian borders and leave the cars on the petrol station. It is already dark outside. Drivers tell us the motel is around 5 kilometers and borders 15 kilometers. We went to find the motel, but there wasn't anything like that, came back to the petrol station and the guy told us there is no motel around. Then, we asked wheter there would be some place to sleep in the tent and he showed us a place behind the petrol station, where we could overnight. It was stylish, with decorations.. 


Our hapiness from saving us 2-3 days of drive on the terrible russian road was huge. Now, there is only Ukraine and home, and even if the engine dies there will be a way how to get the scooter to Czech.

Day 22

We are around 4 hours from Russian border, so lets go. We decided to take the shorter route, which is destroyed and in a bad condition. However, we still have offroad tires on. Now, it shows how good was the decision to leave them. Again, lowered the pressure, the scooters got softer and we flew over the worst roads you can imagine. It is nearly unbelievable what difference the higher profile of tires and low pressure makes.

Over 1000kms we also keep asking the truck drivers to take us, but had no luck yet, they are going other direction, have full trucks etc. On the russian border I speak with a guy in Transit, but he is full as well. Then, there war 2 turkish trucks, but the drivers could not speak nor english, german, russian. Luckily, the guy from Transit spoke Turkish, so he explained them what we need and they said they would do it and we should wait behind the borders.


The border check was no problem, russian officers even communicate in english with us, which is very surprising and everybody is extremely pleasant. Behind the borders we wait for truck and are quite nervous, as we both wish this to work, because the knocking gets louder and we are in fear for the second engine. Once you enter Russia with a scooter, you have to leave it as well. If the engine dies, there are 2 possibilities, to burn it or to say it was stolen, in both cases it means a lot of paperwork and delay. And, there are also all the things we carry left.

After an hour, the trucks are coming and we give the money together. They want $300 from each of us, which is quite expensive, but on the other hand we will cross the whole Russia and from Ukraine we can sort out the transport of the scooter, if it dies. We dont have more like $250 each, so making the price a bit lower, loading scooters and gooo!!! Yeah! So much luck again. In the next 2 days we will rest and then only finish the trip via Ukraine and Poland to Czech. It is again unbelieavable how much luck do we have on our journey.


Radek tied his scooter wrong and it fell after some time and the windshield was broken, but never mind. Road is terrible, asphalt destryed and the trucks are not able to go more as 30kph. The guys are good drivers and drive long until night, in the same evening we did over 300kilometers. Night was spent in the trailer, where after a long time I can finally add some more pictures and info on Facebook and blog.


We are fine, there was a shower available in the motel same as a dinner. Tomorrow evening we will be at Ukranian borders.

Day 21

We wake up soon and set out. It is obvious that we will not make the whole Kazakhstan today, but will try to do as many kilometers as possible. Unfortunately the engine on my Honda knocks louder and louder and it sounds quite similar to the sound of Radek's engine before it died in Georgia. But, it runs still...

Basically the whole day we just drove, with stops for fuel, which we need more often, as on the offroad tires the consumption raised for one liter and for the full tank we can make only around 140km. One nice picture of Radek, when he took off his helmet and had a Prodigy-style haircut.


I also looked forward that on the way back the strong wind will push us. Like in the murphys laws, the wind turned and we drove back against it as well. What was just great is weather, it was fantastic. There are clouds and temperatures are around 20-25 degrees, which makes the journey quite pleasant.

On the petrol station we meet extremely loaded Daewoo Nexia, full car of stuff, fridge on the roof and a huge trailer full of things. The guys were from Uzbekistan and transport things from Russia. They only take use things, as there are no import taxes. 1 kilogram costs 150 Rubles (something around 2 USD) One way is 8 thousand kilometers (4 there and 4 back). Guys were really nice and we had a nice chat and did few pictures with the car and our scooters.


In the evening we look for the place to sleep and find a Cafe next to the road, where the owner lets us sleep outside under the roof. There is no electricity and no water. To be polite, we at least order dinner, as she wants nothing for the night. Radek shows, that we want chicken meat and jumps there around showing a hen and we also say Net baranina to avoid the sheep meat, which we are already full of. The woman looks like she understands what we need to say and with a big surprise, after 10 minutes we get 2 plates of sheep. What was worse, the meat was already expired and stinked. What now? I suggested to leave it on the table, but Radek said it is unpolite and pretended to eat with an empty fork. Finally he said he will finish the meal outside with a cigarette and threw it away :))


The night was fine and the mosquite net worked finally, which was great as there were many many mosquites all around. 

Skutrcesta: Cesta domů

Hynek Přidal

Cesta domů

Den 25

Mysleli jsme že poslední den budeme mít drive a doletíme domů jak nic, ale byla to hrůza. Už se nám vůbec nechtělo a přes Polsko to bylo nekonečné a jediné na co jsme celý den mysleli, ať už jsme tam. Kousek od hranic na nás čekal Rosťa s GSem a doprovodil nás cestou domů, což nás potěšilo a dost se to hodilo, protože mě ráno přestal dobíjet telefon s navigací, takže jsme jeli jen podle cedulí. Před Rožnovem se k nám taky připojil Dan a v Mai Café už na nás čekalo vynikající kakao a káva a přátelé, kteří nás přijeli přivítat.

Moc děkujeme všem za podporu, jak na facebooku, tak osobně. Nakonec vše klaplo a i můj skútr, ač s klepáním, tak dojel bez jediného servisního zásahu. Pivo nakonec vyhrál Radek, takže až se sejdeme příště, tak mu ho budu muset předat. Určitě ještě napíšeme nějaké zhodnocení, ale až za pár dnů jak si užijeme tepla domova. Ještě jednou moc velké díky všem kteří jste nám fandili a podporovali nás.

Den 24

Dnes nás čeká Ukrajina. Na hranicích jde vše hladce, jen kontrola před celnicí si řekla o něco na kafe, ale bylo to s úsměvem a dali jsme na naše cca 20Kč. I kdybychom nedali nic tak projedeme bez problémů. 

Ukrajina byla skvělá, krásná silnice a výborné služby kolem, jídlo a pití za výborné ceny, milí lidé. Hned za hranicemi jsme dofoukli gumy na tlak vhodný pro silnici a vyfotili se u pneuservisu na krásném Dněpru, do kterého se Radek zamiloval. 


Hrnuli jsme to co to šlo a do večera ujeli přes 700 kilometrů, projeli jsme přes Kijev a taky v restauraci vyfotili stylovou výzdobu. 




Ubytování jsme našli v motelu u silnice, ve zrekonstruovaných pokojích za neuvěřitelných 230,-Kč za noc pro oba, včetně parkování skútrů za bránou. Dali jsme si večeři a těšili se, že zítra, pokud vše klapne už konečně dorazíme domů. Čekalo nás ještě posledních 650km.

Den 23

Celý den jsme strávili jízdou, řidiči nám na odpočívadle udělali ke snídaní vajíčka a k obědu těstoviny, tak jsme měli cestu dokonce s polopenzí. 


Večer přijíždíme k Rusko-Ukrajinských hranicím a vystupujeme už za tmy na benzínce, řidičí nám říkají že hranice je cca 15km a za 5km je motel. Jeli jsme tím směrem, ale žádný motel tam nebyl, nechápem proč nám to řekli. Vrátili jsme se zpět na benzínku a ptali se po přespání, ale pumpař říkal že v okolí vůbec nic takového není. Tak jsme se ještě zeptali, jestli neví o nějakém místu kde se dá postavit stan. Opět se ukázalo jak jsou lidé na naší cestě fajn. Zavedl nás za benzínku a ukázal plácek, na kterém můžeme v klidu přespat. Měli jsme to stylové, hned u ruských saní :)


Radost z toho, že jsme si ušetřili celkem pekelnou cestu po rozbitých silnicích a ještě časově ušetřili cca 2 dny jízdy byla obrovská. Teď už jen Ukrajina a domů a i pokud by skútr kleknul, tak už se to dá vyřešit odtahem do ČR.

Den 22

Jsme asi 4 hodiny od Ruských hranic, tak jdeme na to. Rozhodli jsme se pro kratší cestu, která je prý ale zničená. Nicméně, máme terénní gumy, tak si věříme. Záhy se ukazuje jak moc dobré bylo rozhodnutí je nechat na skútrech. Upustili jsme tlak, takže to krásně změklo a i přes ten největší marast jsme se krásně přenesli. Je to opravdu až neuvěřitelný rozdíl co vyšší profil gumy a nižší tlak udělá. Při každé příležitosti se ptáme lidí v kamionech na možnost odvozu ale už přes 1000km se nám dostává negativních odpovědí. Jedou jiným směrem, mají zaplombovaný náklad atd.. U Ruských hranic opět zkouším chlapíka v dodávce, který má ruskou značku. Pochopil co chceme, ale nemá místo. Jsou tam ještě dva turecké kamiony od stejné firmy a tak se ptám řidičů, ale jen krčí rameny, že umí jen turecky. V tom se do toho vložil chlapík z dodávky a turecky jim vysvětlil co že to vlastně potřebujeme a udělal nám tlumočníka, chlapící že by to za peníze vzali a ať na ně počkáme za hranicemi a domluvíme se tam.


Kontrola proběhla naprosto v pohodě, ruští celníci dokonce s námi komunikují v angličtině což je celkem nevídané a všichni jsou extrémně příjemní. Za hranicemi čekáme na kamiony a jsme opravdu nervozní. Oba si moc přejeme aby to klaplo, protože klepání motoru se stále zesiluje a máme docela opodstatněnou obavu z komplikaci, kdyby skútr zakukal v Rusku. Do země totiž vjel a musí vyjet i ven, prakticky jediná možnost je ho buď zapálit, nebo nahlásit krádež, ale i tak je to spousta papírování a velké zdržení. Navíc, co s věcma..

Asi po hodině kamiony přijíždí a my dáváme dohromady peníze. Řidiči chtějí $ 300 za jednoho, což je dost, na druhou stranu projedeme celé Rusko až k ukrajinským hranicím v klidu a z ukrajiny už bychom přepravu skútru dokázali zařídit ve vlastní režii. Nemáme víc jak 250 každý, takže se s nimi domlouváme takto, nakládáme skútry a vyrážíme! Fakt to klaplo a zase máme neuvěřitelné štěstí. Následující dva dny si odpočineme a pak už jen dorazíme přes Ukrajinu a Polsko přímo do Česka. Je to až neuvěřitelné, jak dobře nám to klaplo.


Protože nějaký provar taky musí být, tak Radek si blbě uvázal skútr v kamionu a když se pak šel po 2 hodinách podívat, našel ho na zemi s ulomeným plexi. Tak aspoň si taky přiveze nějaké šrámy z boje. Cesta je hrozná, silnice rozbité a s kamionem se nedá jet víc jak 30. Chlapíci jsou ale šikovní a tahají až do půlnoci, takže od hranic jsme urazili ještě dobrých 300 kilometrů. Nocujeme v návěsu se skútrem a večer ještě dávám na facebook po dlouhé době nějaké informace.


Je nám fajn, v motelu byla sprcha i slušná večeře, takže všechno klape. Zítra navečer už budeme u Ukrajinských hranic.

Den 21

Ráno vstáváme celkem brzy a vyrážíme. Je jasné, že se dnes nedostaneme z Kazachstánu pryč, ale zkusíme dát co nejvíc kilometrů. Naneštěstí se z mojí Hondy začíná ozývat stále silnější klepání, prakticky totožné jako u Radka. Zatím ale jede.. Prakticky celý den trávíme jízdou, jen se zastávkami na tankování (které nyní potřebujeme celkem často, protože na terénních pneu je spotřeba o litr vyšší, což nám dělá dojezd na plnou nádrž okolo 140km). Jedna hezká fotka z cesty kdy Radek sundal helmu a měl účes v Prodigy stylu.


Take jest se těšil, že cestou zpět nám bude silný vítr foukat do zad a pojedeme rychleji. Podle murphyho zákonů se ale vítr otočil a fouká proti nám i cestou zpět, naštěstí ale ne tak silný jako předtím. Na co si ale nemůžeme stěžovat je počasí, které vyšlo naprosto fantasticky. Je pod mrakem a teploty okolo 20 stupňů dělají cestu snesitelnou.


Na benzínce potkáváme extrémně naložené Daewoo Nexia, plný kufr, na střeše ledničku, obrovský přívěs plný věcí. Dáváme se s chlapíky do řeči a Ti nám říkají, že jsou z Uzbekistání a vozí za peníze věci pro lidi z Ruska. Věcí jsou použité, protože pak se neplatí žádné clo. Kilo vychází na 150 Rublů (tj. cca 60,-Kč). Jedna cesta je 8tisíc kilometrů (4 tam a 4 zpátky). Borci byli fakt pohodáři a pěkně jsme s nima pokecali a pofotili se u auta a na skútrech.


Navečer hledáme místo k přespání a nacházíme občerstvení u silnice, kde nás majitelka nechá spát venku na verandě na vyvýšeném podiu s kobercem. Není tu elektrika ani voda. Ze slušnosti si dáváme alespoň jídlo, protože za nocleh nic nechtějí. Radek ukazuje, že chceme kuřecí, udělal si křidýlka a poskakoval kolem a kvokval a paní že to chápe a hlavně říkáme “Ňet baranina” protože ovčí už nám leze i ušima. Jaké bylo naše překvapení, když jsme o 10 minut později našli na stole dvě misky ovčího. Co hůř, bylo chycené a fakt nevonělo. Co teď? Navrhoval jsem to normálně tam nechat a Radek, že je to trapné, tak hrozně na falešno předstíral že to jí a dával si do pusy prázdnou vidličku a nakonec že to jde dojíst ven a tam to vyhodil do stepi :))


Noc byla fajn a s moskytierou to tentokrát klaplo, komárů tu bylo požehnaně.

Scootertrip: Way to Aral

neděle 23. srpna 2015: Hynek Přidal

Kazakhstan - way to Aral

Day 20

Today comes the "D" Day, when we should see the wrecks. Meeting is at 8 in front of the hotel. Around half past seven we want to get out of the room, but it is impossible. The lock is blocked and we cannot open the doors. Finally Radek got an idea to use the stell holder for canister, he had with and we put the doors a bit aside with it and got outside. Uff.. 

The guy comes at 8, as agreed and we go. The evening before we spoke about that he could drive slowly with the tourists. Well, it was the opposite way, he drove like crazy through the sand and it was nearly impossible to catch him. After a kilometer Radek gave it up with a fear of crash, luckily there was one place left in the car. I felt good and really wished to come there on my scooter and take the pictures with it, so let's go on. The way was really hard, but possible on the new tires. It jumped on the bumps quite a lot. After an hour we finally got to the place. There are remains of the ships, still in the desert, so the hapiness was really huge! Following movie is in Czech where I speak about my dream came true and you can see the sparks of hapiness in my eyes.


Several pictures from the place:




We made some more pictures and left totally satisfied, as the target of our trip was reached and we saw what we wanted to see. I also remembered that for terrain is better to blow off the tires a bit and did it. What happend I still cannot believe. The scooter became totally calm on bumps and now I can really fly on the sand roads. Before I hardly could catch the jeep and now I am able to overtake it anytime and have to wait for it. The way back was so full of driving pleasure that i will remember this for a long long time. We also stopped at the water where Radek put his legs in. So, we really saw everything - former shore, wrecks and water. 


Around noon we came back to the city, took our things and set out on a way back. We inform about train to Moscow, but we would have to wait 1,5 days with an unsure result, so we decide to go back on scooters, on the offroad tires, which we will try to drive as long as possible, as our road tires are on 15% of rubber and would not make the way home. It is a bit noisy, but still possible to drive. In the evening we arrive in the same jurta as on the way there and take an offer to overnight again. On the way we tried several truck drivers to save us the boring way, but still with no result. 

Day 19

Full of expectations we arrive after last 3 hours to Aralsk, it is around noon and we go to the city to look around and ask, where we can find the ships. It does not take long as the people are here very friendly to tourists and they take us to the former harbour. There is one last ship that was left here to remind the past of the city.


We ask for other ships, those on the former shore and were told that all of them are already gone, disassembled for steel. No! We drove here for almost 3 weeks and now found nothing? There is basically nearly nothing left after the lake, only few old cranes, but no old factories for fishes, nothing.. 

Aralsk is basically city like many others in Kazakhstan. We found accomodation in hotel Aral, which does not only look old from outside, but from inside as well. Shower is one for the floor and internet is included, but does not work.

I still don't want to give up my desire to see something more, got a SIMcard and found info about small village which is around 60kms from Aralsk, where should be last 3 ship wrecks. However, the information is several years old, but I at least want to give it a try. We change tires for the offroad ones, as there is a lot of sand around and with asphalt tires it is no chance.


We are amazed from how good the tires work and can go basically anywhere we wish. The first test drive is on the former shore around Aralsk city and looking on what remained from the ships here after they had been dismantled for stell.


I found info about agency that organizes trips around and wrote them email. After few minutes I got a reply with a phone number to a guy who speaks english. He confirmed that there are 3 remained ships still there and goes there tomorrow with tourists and we can drive behind his jeep, if we want to.

I am so happy how everything works. We go for a short walk through the city and meet a nice guy who takes us to Saslik where locals go and it was really the best barbeque meat we have ever eaten. In the evening I struggled with Internet connection, that stopped working even on my cellphone, but we anyway go to bed looking so much forward to tomorrow.

Day 18

Today 500kilometers straight away, otherwise very boring. We are so lucky with the weather, there are clouds and temperature does not exceed 30 degrees, which is great and our big fear from the sun and high temperatures has not come true. Sometimes, we have to slow down because of the camels next to the street.


Again, we had fun with Police, they stoped us asking for “kluč.” Later we realized this is the key number 14, which we provided and they gave it to a guy, who was stopped with sume junk car and was fixing their police SsangYong. Then, they asked for some little presents, so we gave them stickers and keyrings. When the work was done, one of them told us they will give us a present too. Then, he took off his reflection vest and gave it to us. What a surprise! 

On the way we have a strong wind against us and today is really extreme. In the worst place we go full throttle not more then 65kph, so the way goes slowly.. 

In the evening, there are only last 200kilometers left to Aralsk! We stop at the lonely restaurant in the middle of nowhere where the owner lets us oversleep on the floor in the typical Kazachian jurta. People here are excellent, all the time horning, wavig and speaking to us. Really nice..  


Pofotili jsme taky dobrou motorku a zrovna na ni nalepili samolepku Scootland. Všimněte si jak originálně je vyřešeno uchycení vysokokapacitního akumulátoru z auta :)


Day 17

I would summerize this day: We did 700 kilometers with 2 junctions, which we did not miss :) Otherwise pretty boring, but we need as many kilometers as possible.

We had a bit of fun with the Police, which stopped us and said that my light was off. I said it is next to impossible, as I did not touch on the switch from Russia and the Police officer said they have it on video. So, I asked to see the video. In the meantime he stopped a car from Netherlands, got in his car, came back and said his colleague unfortunately already deleted the video :) So, we could go.

The beautiful thing on driving in Kazakhstan are the wild birds around. The feeling when a big Eagle lands next to you and then flies above your head while you drive a scooter is unforgettable.



In the evening we acomodated us in a restaurant, which had directly from the pub 2 doors, one to the room where the owners family lived and another one was for us.


Shower was outside and we were happy to use it. In the night Radek woke up with a strong pain in his stomach and it looked quite bad. Fortunately after taking pills it got better and we could go on in the morning.

Day 16

We woke up quite soon and went around one hour to the Kazachian borders, where everything went smooth on both sides. In Kazachstan it is necessary to buy an insurance, which is definitely not cheap. 10 days for our small scooters cost 30 USD and we had to negotiate quite long as the first price was 50. Exchange is also funny, with women with sunglasses, where you don't see in their faces :)


The, we go on on a road full of holes to the Atyrau city, where we wanted to decide which way to take. Original plan was to take the A-27 road, which is the shorter one. But after consulting with truck drivers and some locals it was clear that this road is managable but very hard. Imagination of another 1400 kilometers spent on such roads looked like a nightmare, also with the previous day experience. Finally we decided to take the longer route which goes through the north of the country and is 400 kilometers longer, which killed our plan to be on the Aral lake in 2 days, now we still have 1800kilometers to drive. So, we started and made the first 150kms right on the first evening and then found a place for a sleep next to the road and made it with the owner. We took out the mosquito net and went inside. In the morning we woke up with 30 mosquites inside, as the entry hole opened in the night and everybody was invited to come in and take a bite..


Kazachstán - cesta na Aral

Hynek Přidal

Kazachstán - cesta na Aral

Den 20

Dnes přichází den “D” kdy se máme podívat k vrakům lodí. Sraz je v 8 před hotelem. Raději si přivstanem, abychom to nepromeškali. Zhruba o půl chceme vylézt z pokoje jenže ouha, zasekl se zámek a nejde odemčít, zkoušíme oba, páčíme, ale zámek ne a ne povolit. Nakonec Radek dostal nápad, že odpáčíme dveře od zárubně kovovým držákem kanystru. Chvíle napětí a povedlo se! Výborně, necháváme klíč v nefunkčním zámku a mizíme dolů se nachystat.

Chlapík přijíždí v 8 tak jak bylo domluveno a vyrážíme. Ještě večer jsme si říkali, že snad pojede pomalu když poveze turisty, abychom stíhali. Opak byl pravdou, terénní Toyota letěla písečnou cestou a my se snažili udržet, ale celkem marně. Radek to vzdal jako první a řekl že by raději jel tím autem, než se vymáznout při takové šílené jízdě. Naštěstí v autě bylo jedno místo, což bylo fajn, já se cítil na to, že můžu jet rychleji a navíc, hrozně moc jsem chtěl dojet k vrakům na skútru a vyfotit se tam. Cesta byla opravdu drsná, skútr ale na terénních gumách držel, jen dost poskakoval na roletách v písku. Asi po hodině prašné cesty jsme se tam dostali, z lodí už jsou sice jen části, ale i tak to bylo úchvatné a radost byla obrovská. 


Pár fotek přímo z místa:



Pofotili jsme co šlo a s totálním uspokojením, že cíl cesty přece jen klapnul a viděli jsme co jsme chtěli jsme se pustili nazpět. Vzpomněl jsem si, že do terénu je lepší mít trochu odfouklé gumy, což jsem udělal a co se stalo, tomu nemůžu doteď věřit. Skútr se neskutečně uklidnil a bylo možné po písečných cestách opravdu letět naplno, najednou ne že jsem nestíhal kluky v autě, ale dokonce jsem je předjel a musel čekat. Přes díry se to neslo, odpružení fungovalo fantasticky a cesta zpět tak byla jeden z opravdu intenzivních řidičských zážitků, které hned tak nezapomenu. Zastavili jsme se taky podívat k vodě, ve které Radek dokonce smočil nohy. Takže jsme stihli vše - vyschlé dno i vodu.


Kolem poledne jsme byli zpět, sbalili věci a vyrazili na cestu zpět. Informujeme se ještě na vlak do Moskvy, ale museli bychom čekat den a půl a to ještě s nejistým výsledkem, že vše proběhne jak má, takže se nakonec rozhodujeme vyrazit na cestu zpět po svých, na terénních pneu, které zkusíme dojet, aby nám vydržel silniční vzorek po přezutí až do ČR. Dělá to sice trochu rutiku, ale jet se na nich dá celkem obstojně. Navečer dojíždíme opět k restauraci v jurtě, kde jsme spali před 2 dny na zemi. Vítají nás s úsměvem a hned jestli tam zase budeme spát. Rádi jsme přijali nabídku, dali si výbornou večeři a jdeme si lehnout. Zítra nás čeká opět nudný úsek, samá rovinka, ale třeba se nám podaří cestou ukecat nějakého kamioňáka, aby nás i skútry naložil a trochu trápení přes Kazachstán nám ušetřil. Uvidíme..

Den 19

Plni očekávání příjíždíme asi po posledních 3 hodinách jízdy do Aralsku, je kolem poledne a my vyrážíme do města zjistit, jak to vypadá a poptat se místních kde jsou lodě. To netrvá tak dlouho, protože lidé jsou tu ochotní, tak nás zavedou k býválému přístavu, kde je nyní sportoviště a je tam jedna loď na památku toho co tu kdysi bývalo. 


Ptáme se na ostatní lodě v moři, ale prý už tu nic není, všechno je rozebráno do šrotu. To snad ne! Přece jsme nejeli celou tu cestu abychom nakonec vlastně vůbec nic neviděli. Po nějaké katastrofě tu krom pár starých rezavých jeřábů není ani památky, žádné staré továrny, nic takového se nekoná. 


Aralsk je prostě město jako spousta jiných v Kazachstánu. Sehnali jsme ubytování v hotelu Aral, který nejen že je starý zvenku, ale i zevnitř, sprcha je společná a internet je sice v ceně, ale nefunguje.
Já se nechci vzdát představy, že alespoň něco uvidíme, sehnal jsem SIMkartu do telefonu a dohledal informace o vesničce, vzdálené asi 60km, kde by měly být poslední 3 vraky. Jenže, informace je pár let stará. Nicméně, chci to alespoň zkusit, abych pro to udělal maximum. V místním servise přezouváme skútry na terénní pneumatiky, protože všude je plno písku a mimo silnice si na standardních pneu ani neškrtneme. 

Jsme nadšení z toho jak gumy v písku výborně fungují, můžeme jet prakticky kamkoliv si ukážeme. Následuje krátká projížďka po dně jezera a obhlídka alespoň zbytků z lodí v přístavu, tedy toho co zůstalo v zemí, ostatní je odřezáno na železo. 

Našel jsem informace o agentuře která pořádá info o okolí, tak jsem jim napsal email, štěstí se na nás usmálo a asi za hodinu jsem měl odpověď s kontaktem na člověka se kterým se anglicky domluvíme. Volám mu a on mi říká že jsou poslední 3 zbytky lodí ve vesničce, kterou jsme našli v informacích a že tam druhý den jede s turisty, takže pokud chceme můžeme jet za jeho autem a dostaneme se tam tak. 

Máme nesmírnou radost, jak to vše pěkně klape, večer se krátce projdeme po městě, zase potkáme fajn chlapíka který nás autem odvezl na nejlepší grilovaný šašlík ve městě kam chodí místní a ten byl opravdu delikátní. Dali jsme si ještě pivko u hotelu, trochu se potrápili s internetem, který stejně nefunguje a jdeme spát natěšení na zítřek.

Den 18

Dnes 500km rovně, jinak vcelku nuda. Neskutečné nám přeje počasí, je pod mrakem a teploty do 30 stupňů, čeho jsme se nejvíc obávali tak se zatím nenaplnilo. Občas je potřeba přibrzdit kvůli velbloudům kolem silnice.


Den nám opět zpestřili policisté. Zastavili nás  v jednom malém městečku a pořád nám říkla “kluč, kluč.” Nevěděli jsme co po nás chce, až jsme pochopili, že to klíč, velikost 14. Půjčili jsme jej a oni jej dali chlapíkovi, kterého zastavili v nějaké polorozložené šunce a on jim opravoval jejich policejní SsangYong, asi aby nedostal pokutu. Pak na nás jestli máme nějaké dárky, tak jsme jim dali naše samolepky a přívěsky. Chlapík domontoval a oni že nám taky dají dárek a jeden z nich si sundal policejní reflexní vestu a dal nám ji. 

Celou cestu nám také fouká silný protivítr a dnes je to extrém, v nejhorším místě jedeme na plný plyn a skútry nedají po rovině víc jak 65km/h, takže to jde velmi pomalu.

Večer nás od Aralsku dělí už jen 200km pustiny, takže se ubytováváme opět v restauraci, kde nás majitel nechává přespat na zemi v takovém tom typickém Kazašském stanu. Lidi jsou tu opravdu moc fajn, neustále nám někdo mává, troubí, ptá se odkud jsme atd.. 


Pofotili jsme taky dobrou motorku a zrovna na ni nalepili samolepku Scootland. Všimněte si jak originálně je vyřešeno uchycení vysokokapacitního akumulátoru z auta :)


Den 17

Dnešní den bych shrnul takto: Ujeli jsme 700km, po cestě byly dvě odbočky, které jsme neminuli :) Jinak šílená nuda, ale potřebujeme nahnat co nejvíc. 

Proběhlo jedno zastavení od Policie, kdy jeden uměl perfektně anglicky a říkal mi že když jsem je míjel tak jsem nesvítil. Tak mu říkam, že to je divné, protože světla mám zaplé od Ruska a nesahal jsem na ně a on, že to mají na videu. Tak jsem ho poprosil, jestli by mi to video mohl ukázat. Mezitím zastavil jiné auto z Nizozemskou značkou. Policista vlezl do auta, vzápětí vylezl ven a řekl, že kolega bohužel video vymazal a můžeme jet :) 

Jízda ve stepi je nádherná. Pročistíte si hlavu a co je pro mě úplná krása jsou ptáci - dravci, kteří létají kolem. Třeba jedete a najednou se vedle vznese orel a letí jen pár metrů od vás a pak nad hlavou a pak zakrouží pryč. To je opravdu něco krásného co ani nejde popsat, bohužel ani vyfotit.


Večer jsme se ubytovali v restauraci, která měla přímo z hospody přístupné dva pokoje, z nichž v jednom bydlela rodina, která restauraci provozovala a v druhém jsme přespali my. 


Sprchu měli venku a byli jsme moc rádi, že jsme ji mohli použít. V noci se Radek probudil s šílenými křečemi a vypadalo to fakt zle, ale naštěstí se mu po prášcích udělalo lépe a ráno jsme mohli pokračovat. 

Den 16

Ráno jsme vstali celkem brzy a vyrazili směr Kazachstán. Po asi hodině jsme dojeli k hranicím, kde šlo vše nad očekávání hladce, celníci na obou stranách velmi příjemní. V Kazachstánu je třeba udělat pojištění hned za hranicemi, které samozřejmě pro turisty není vůbec levné. Za 10 dnů to na skútr vyšlo na 30 dolarů a to jsme stáhli z původních 50. Rozměnili jsme taky peníze, místo směnáren jsou zde zahalené paní v šátku s ledvinkama plnýma peněz :) 


Pokračovali jsme po silnici plné děr a výmolů do města Atyrau, kde jsme se chtěli rozhodnout co dál. Původní plán byl jet spodem po silnici A-27, což je o dobrých 400km kratší cesta. Jenže po konzultaci s kamioňáky a místními bylo jasné, že tato cesta sice je sjízdná, ale docela těžko. Představa 1400km strávených drncáním po katastrofických silnicích nás po včerejšku vůbec nelákala, tak jsme se i s ohledem na zachování skútrů pojízdných rozhodli pro mnohem delší cestu přes sever země, což nám docela zhatilo naše plány dojet na Aral za 2 dny, protože před námi je najednou předluohých 1800km. Pustili jsme se do toho a ještě týž večer dali prvních 150. Přenocování jsme domluvili na pozemku u silnice přímo s majitelem, natáhli moskytiéru a ráno se probudili asi s 30 komáry zavřenými uvnitř moskytiéry s námi. Bohužel se přes noc otvor otevřel a všechno nám to nalétalo dovnitř..