Skutrcesta: cesta do Bulharska, nehoda

pondělí 3. srpna 2015

Den 1-3: cesta do Bulharska, nehoda

Den 3 - Rumunsko, Bulharsko a nehoda

Další den jsme vstali už po sedmé, abychom vyrazili hodně brzy, protože nás čekalo přes 600km a to už je na malém skútru docela hodně na zátah. To jsme ještě ani netušili, že to bude mnohem horší než jsme si mysleli. Asi po 2 hodinách jízdy sjíždíme z dálnice, taková mírná zatáčka co se dá projet s prstem v nose. Jedeme cca 70km/h a najednou mi skútr odjíždí bokem a řídítka se zatočily uplně do rejdu. Podotýkám, že jsem kvůli teplu jel bez rukavic a v žabkách. Byl to zlomek vteřiny, ale věděl jsem že je zle. Po sjetí z olejové skvrny se gumy chytly a já jsem okamžitě vystupoval. Pamatuju si jen jak jsem jel po boku a hlavou mi problesklo že se musím opřít do ramene, kde mám bundu na motorku, že ta to jediná ustojí. Tak jsem se zastavil já i skútr, oba vleže na asfaltu, zatím nic nebolelo, tak jsem to rychle zvedl a prohlédl se, jestli jsem OK. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem viděl že na nohách ani rukách nemám jediný škrábanec, opravdu! Měl jsem naražené rameno, prodřenou bundu a kalhoty a škrábnuté na levé holeni, ale jinak uplně cajk. Skútr má plexi na trsátka, pár oděrku, ohnutý nosič a prodřená taška. Na 70km/h velmi dobré skóre. Posbírali jsme to a jeli si na benzínku trochu orazit, prohlédnout všechno a Radek zapálit. 




S radostí, že náš výlet neskončil dřív než začal jsem se jali pokračovat dál. Začalo být 30 stupňů a Radkova Honda se opět hřála, další plán je vytáhnout termostat ale to nejde na zahřátém skútru. Musíme tedy zvolnit tempo a předlouhé rovinky jedeme rychlostí 65-75km/h. Nezdá se to ale oproti naší cestovní 95km/h je to propastný rozdíl. Následovalo cca hodinové čekání na hranicích Rumunsko-Bulharsko a pak poslední úsek cca 200km. Takhle napsané to nevypadá tak hrozně, ale po celém dnu a sedmdesátkou to je opravdu nekonečné. NEKONEČNÉ. Sedali jsme na turka a všelijak, abychom to nějak přečkali.



Nakonec jsme ale dorazili a to co nás čekalo byla odměna za všechny trampoty. Ubytoval nás chlápek jménem Dean, který večer pořádal grilování pro známe, takže jsme se pěkně najedli a užili si srandy do 2 do rána.



Dnes si dáme oraz, vyndáme termostat z Radkového skútru a jestli pojedeme dál, tak jen málo, okolo 100km, ať nepřetáhneme strunu.

Den 2 - cesta do Rumunska

Akce v Hronci byla jako vždy výborná a druhý den s námi všichni loučili a nás čekalo přes 500km do města Kluj. Doprovázel nás ještě kamarád Rosťa na BMW GS. Radkovi se cestou začala Honda přehřívat, tak jsme vylomili masku zepředu, aby šlo více vzduchu a zdálo se, že to pomohlo, po zbytek dne to bylo OK. 


Cesta byla úmorná, dlouhé rovinky v Maďarsku a nikde nic. Udělali jsme si fotku asi nejnezáživnější cyklistické stezky, cca 30km rovně :)

Večer nás Rosťa pozval na večeři a obdaroval láhví domáci slivovice (děkujeme!), pak jsme se rozdělili a my přespali ve městě Cluj, kde jsem domluvil Couchsurfing u výborné party lidí, se kterýma jsme poseděli a popili. Skútry byly na ulici, prý je tam bezpečněji než u nás a nemusíme se bát a taky že fakt jo. Jeden z našich hostitelů, moravák Pavel měl stylový knírek, tak jsme ho obdarovali Bobcross tričkem, protože nikomu jinému nesedne lépe!

Den 1 - cesta na Slovensko 

Na naši cestu jsme vyrazili v pátek, já jsem vyjížděl ze Scootlandu v poledne společně s mojí partnerkou Anetou, která jela na Tmaxu. První dojmy super, skútr i naložený dokáže jet celkem slušné tempo. Po druhé hodině jsme přijeli do MaiCafé v Rožnově, kde bylo nachystané oficiální rozloučení a známí nám přišli popřát šťastnou cestu. Dal jsem si tradičně kakao (to tam mají nejlepší), udělali jsme pár fotek a vyrazili. Děkujeme Marku Tihelkovi za sestříhání videa z odjezdu..


Hned u Slovenských hranic mi vlétnula nějaká sviňa muška do rukávu a doštípala mi celou pravou ruku, než jsem ji zlikvidoval, no hezky to začalo..

Záhy přišel další akční zážitek, to když jsem vlítnul do díry a z mého držáku na plexi mi vysvištěl na silnic iPhone, ve kterém mám informace k cestě, navigaci a vůbec všechno. Okamžitě jsem skočil na brzdy, Aneta taky (byla blíž protože jela za mnou) a běželi jsme zpět. Telefon ležel na silnici a projely kolem 3 auta, které ho minuly a to poslední jelo kolama přímo na něj, tak jsme na něj mávali a řvali a nakonec ho minul cca o 5cm. Uffff, telefon jsme zvedli a jeli dál.




Posted by Hynek Přidal

0 comments: